pura raza espanola

Elegantní Andaluský kůň, správněji čistokrevný španělský kůň (PURA RAZA ESPAŇOLA) je nanejvýš mimořádný, všestranný, učenlivý a pohyblivý. Právem je nazýván „nejvznešenějším plemenem na světě“. Pro svůj impozantní zjev je vyhledávaným koněm filmařů z celého světa. Na zevnějšku andaluského koně Vás upoutá úhledná hlava s hedvábně jemnou, bujně dlouhou hřívou, většinou zvlněnou na mírně klenutém, vysoko nasazeném, robustnějším, přitom velmi ušlechtilém těle s vynikající muskulaturou, při pohybu jakoby tančícím. To vše je umocněno hrou svalů, vypracovaných ježděním cviků a figur, které jsou součástí vysoké jezdecké školy, pro kterou má svou tělesnou stavbou velké předpoklady.

HLAVA - Krásná, delší s širokým čelem, rovný nebo lehce vyklenutý profil s řadou znaků, za něž vděčí koni berberskému. Často mívá lehký klabonos.

OČI – velké, mírné, mandlovité oči plné živého výrazu.

UŠI - jsou malé, jemné, pohyblivé.

VÝRAZ - celá hlava má ušlechtilý, moudrý a mírný výraz.

KRK – silný a osvalený, přiměřeně dlouhý, elegantní krk , labutí , u hřebců s výrazním hřebenem. Je zeširoka nasazený na mohutných, dlouhých plecích. se správným sklonem a nízkým, kulatým, většinou výrazným kohoutkem.

TĚLO - krátké silné s hlubokým a širokým hrudníkem a vyklenutými žebry, pevný krátký hřbet dobře vázaná široká bedra.

ZÁĎ- na velmi širokou, muskulaturní a kulatou záď někdy strmější s poměrně nízko nasazeným ocasem

KOSTRA –silná, avšak s větší proměnlivostí síly kostry u jednotlivých koní. Rozlišujeme hned dva typy andaluských koní.Původní barokní typ je mohutnější s hrubšími končetinami, než jaké má většina jiných jezdeckých plemen. Druhý typ-kartuziánský - má lehčí stavbu těla.

NOHY - čisté a elegantní, středně dlouhé, ale silné končetiny s kratší holení a spěnkou. Síla stehen a uspořádání kloubů zadních nohou činí andaluského koně mimořádně vhodným pro náročný výcvik pro arénu. kopyta musí být vždy tmavá a jsou poměrně strmá, jak to vyžaduje chod. Pohyb je vznosný, chody jsou méně prostorné, zato pravidelně s vysokou akcí. Chody španělských koní byly typické s krokem odsazeným v jednotlivých fázích a kadencovaným klusem. Španělští koně měli genetické předpoklady k drezurním požadavkům. Má chod hrdý a vznosný, krok okázalý, rytmický, klus vysoký a výbušný, houpavý cval hladký a nápadný. Přirozená rovnováha, živost a oheň spolu s takto okázalými chody a učenlivou povahou předurčují toto plemeno pro vysokou školu. Není rychlý, ale neobyčejně silný a vytrvalý.

ZBARVENÍ -Typické zbarvení je bílé, ale mohou být i jiných barev. Nejčastěji se vyskytují bělouši a to v nejrůznějších typech, zpravidla s tmavou hřívou (včetně "morušových" - grošovaných s červeným nádechem) a hnědáci, nejméně pak vraníci ještě méně „žluťáci“ různých forem. Ryzáci se rodí také velice zřídka. Chovatelé tvrdí, že v této rase ryzák neexistuje, ale vedení chovu je uznává. Starší španělští koně byli také skvrnití nebo strakatí, zbarvení amerických koní typů appaloosa a pinto, je dědictvím po koních dovezených konkvistadory. Kromě andaluských koní byli významní i robustnější kastilští koně (villanos), jejichž chov byl v tamní oblasti typově homogenní. Rovněž v jejich chovu se také objevovaly četné bizarní barvy.

CHARAKTER - Andalusan je poctivý, hrdý, inteligentní s ohnivým temperamentem , avšak poddajný a dobromyslný . Je pracovitý a velmi učenlivý. Je to vděčný a věrný kůň, dokáže se na svého pána dosti upnout.

VYUŽITÍ - je to lehčí, všestranný jezdecký kůň a výborný drezurní kůň. Je také dobrý skokan. Populární je jako cirkusový kůň. Používá se v aréně při býčích zápasech, ale osvědčují se také ve vysoké škole. Vyniká v zápřahu a na skvělé přiježděnosti iberských koní byla dřív též postavena vojenská jezdecká taktika. Poněvadž vynikali vysokou jezditelností a vysokou karpální akcí, předurčovali je tyto vlastnosti - včetně jejich exteriéru a barev, často bizarních - k ceremoniálním obřadům. Je také vyhledávaným koněm pro drezuru ve volnosti a pro film. Andalusan je dlouhověký kůň, tělesně je zralý později až kolem šestého roku, pracovně dospívá kolem osmého roku věku, ale pracovně využitelný je běžně do třiceti let.

PŮVOD -Španělsko: Andalusie, provincie Cádiz, Sevilla, Medina Sidonia,Hřebčín: Jerez de la Frontera.

KVH- 152,5 - 170

RÁMEC - čtvercový

FUNDAMENT - kostnatější

Historie plemene

Vývoj chovu koní na lberském poloostrově má pro všechny evropské země mimořádný význam, protože španělští koně získali v období od 16. do 18. století zcela výjimečné postavení v mezinárodním měřítku. Vždyť i dnes proslavená teplokrevná plemena byla španělskými koňmi značně ovlivněna. Na podkladě španělských koní vznikla též v Severníi Jižní Americe četná westemová plemena a plemena jihoamerických criollo.

Na lberském poloostrově dosahoval chov koní vysoké úrovně již před příchodem Maurů (rok 711). Jejich koňmi byl zušlechťován domácí chov, a to nejen v jižní části poloostrova, kde se Mauři udrželi až do roku 1492. Proto byl chov v Andalusii, navazující na Maury ovládaná území, nejušlechtiléjší vlivem arabských a berberských hřebců, kteří vnášeli do chovu i vysoké chody. Španělské koně lze dobře hodnotit z obrazů Velázquezových (1599 - 1660), zvláště z obrazů Filipa IV. a dony Isabely, oba z roku 1632. Španělští koně byli známí ve dvou typech. Byli to genetti - krásní harmoničtí koně a dále villanos, kteří byli větší, robustnější a pracovně výkonní.

byl v tamní oblasti typově homogenní. Španělští koně ovlivnili mnoho plemen, velmi významně koně fríského a byli též základem vzniku plemene lipického a starokladrubského.

PURA RAZA ESPANOLA - CORTESANO XL